3 tydny v Hornim Egypte, kveten 2007 - 2. cast

Nejprve jedna oprava, samozrejme ze se tady plati librami EGP egyptsky pound, a ne lirami, jak se mi povedlo minule napsat.

Takze jsme o neco pokrocili a ja se vratim jeste do Luxoru. V nedeli dopoledne jsme navstivili Luxorske muzeum, naaaadherne upravene a nasvicene jako maloktere, co jsem videla. Nesmelo se tam fotit, a to ani za bakshesh,hodne hlidali. Dalsi cesta vedla do chramu v Karnaku, obrovsky areal jak rozvalin, tak stojicich zdi a sloupu, posvatne jezero a posvatny skarabeus, okolo ktereho se ma 9x obejit a pak si neco prat. Po devatem kolecku jsme si prali uz jen studenou vodu na piti. Vecer byl na programu chram v Luxoru, ktery je uzasne nasvicen a vypada to monumentalne /mraky fotek/, potom jsme prejeli uz ponekolikate na druhou stranu Nilu zase do toho campu, jidlo piti, a tam jsme poprve videla opile egyptany, ale kdyby jen opile, zhulili se po hasisi, ktery si tam koupili jak colu od obsluhy a pres sklenicku kourili jak sileni a pak s nima byla strasna legrace, jen hassan nekouril, ale s tim je legrace i bez... Odjeli jsme zpatky pres vodu na stranu, co jezdi vlak, s klukama jsme se rozloucili.

Vlak nam mel jet v jednu po pulnoci a kdyz jeste ve 1/4 3 nic nejelo /lidi tam spali na lavicich/ sel se Hassan zeptat a dovedel se, ze to pojede za dve hodiny. Tady proste ten cas nic neni, insha alah to proste pojede. Bud jsme mohli cekat, ale rozhodli jsme se pro bus s vice prestupovanim. Hassan odchytil taxi pred nadrazim a jedeme ale koukam, ze mesto zustava za nama. Ptam se co je a Hassan rekl, ze dohodl s taxikarem, ze nas odveze rovnou, je to asi 120 km. Uplne uondana jsem usnula. Poprve me vzbudila policejni kontrola, ty jsou opravdu na kazdem kroku, kontroluji mistni obyvatele, pokazde doklady, tim spis me, ale vzdycky vse ok. Dalsi spanek a zase pocit, jakoze to nejede a opravdu jsme stali a motor hucel a nesla zaradit rychlost. Byly asi 4 v noci, ridic se snazill co mohl, odnekud z noce se objevili ctyri mladi kluci a radili mu a byli vsichni hlucni a auto ne a ne. Ja taky vedela, co s tim je, bylo to rozbity a my trceli uprostred noci v porouchanem taxiku nekde buhvi kde na silnici mezi Luxorem a Qenou. Neni to tu ale Sahara, neobydlena poust. Nastesti za chvili jel bus, takova toyota pro dvanact lidi, ty jsou tu hodne frekventovane, Hassan to domluvil a za chvili uz jsme tam sedeli a nekam pokracovali. Jeste jsme presedali asi 2x nebo 3x, nevim, spala jsem jak zabita, obcas se nekde cekalo, takze kdyz me naposledy budil, bylo 7 rano a byli jsme pred nasim domem.

Pulku dalsiho dne jsme prospali, a vlastne az do vcera podvecera, coz byla streda, jsme byli zase ve vesnici. Konecne doslo na velblouda, a domluvila jsem si to sama,svou arabstinu jsem tak konecne zurocila,jen jsem rekla at Hassan vezme fotak a jde to zdokumentovat. Na camelu je to nepopsatelne, houpe se to tam nahore a pripadala jsem si fakt jak kralovna egypta. Mela jsem na sobe pujcenou galabiiji. Taky jsme se byli podivat na poli, akorat jsou zne, ty jsou tu 3x do roka. Mam na mysli obili, protoze trtina se zne tak nejak prubezne, porad nekde dorusta. Pole co vlastni nase rodina byla pekny kus od domu, museli jsme to cele projit, preskakovali jsme kanalky, co jsou na zavlazovani, zem salala jak rozpalena plotna. Krome mamy a nejmladsi /jedine/ holky tam byli vsichni a zali - predstavte si ze rucne. Ja na to koukala jak blazen. Meli v ruce neco, co se vzdalene podobalo srpu a snopky klasu brali do ruky a kosili a pokladali na hromadky. Taky jsem zkusila a za 10 minut jsem byla uplne vyrizena, zpocena a bolely me zada..... Sli jsme s Hassanem kousek dal k tomu jednomu kanalku a umyli ruce a sedli na zem a namocili nohy a mne matne probehla hlavou veta z meho egyptskeho turistickeho pruvodce: Hlavne se nenamacet ve stojatych vodach, jsou tam ruzne breberky...... no tahle tekla, pomalu, ale tekla. No uvidime.

Kazdy den, kazdou chvili mam moznost to tam pozorovat a koukat, jak zivot lze taky zit. Je to obrovsky napor jak na imunitu, tak na hygienicke ci esteticke zvyklosti. Matka je schopna pred nalitim caje umyt umytou sklenicku, ale na druhou stranu kraji na zemi na desticce rajcata k jidlu rukama, ktere vodu nevidely snad jen kdyz umyva to nadobi, a ta desticka snad nikdy. Mezitim pobihaji slepice a litaji mracna much. Chleba /aish/ se poklada kdyz ne vylozene na zem, tak na neco jako stul, nizka kulata placka, coz ale vyjde prakticky nastejno. Sul se taky nasype rovnou na ten stul, vsude misticky se smazenymi vejci, dva tri druhy syra nebo jogurt - rikaji tomu nestle - ryze, okurky, rajcata, obcas kus vareneho hoveziho zebra. Kazdy den to same. Sedime na zemi kolem toho kulateho stulu a uz se ji. Snazim si brat veci, ktere se toho stolu nedotkly a co proslo nejakym zpusobem varem, ale pak stejne kolem koluje jedna nadoba s vodou....... zatim mi nic neni a jako uz predtim - snad nade mnou nekdo bdi. Kde se vzala tu se vzala, prisla kocka, ktera neni cely den videt a prijde jen kdyz jime. Davame ji kousky klizky z masa. Po jidle nezbytna sklenicka vyborneho caje, v mnozstvi asi 1 dl, ale v sile co by probudila snad celou armadu.

Strasnejsi je, ze tam vedle maji tak pulrocni miminko, tak maminka k nam obcas prijde, decko nakoji, polozi vedle sebe na zem a dite usne a sedaji na nej mouchy a lezou mu do oci a do pusinky a nema cenu je odhanet, protoze jsou jich tam dalsi miliony. Koukam na to, srdce se mi svira, v ocich slzy, kdybych mohla, vsechny penize sveta bych dala na to, aby se meli lip, ale obavam se, ze by svuj zivot stejne nezmenili. Presne jak Hassan rikal - takhle se tady zije od dob faraonu, moc se toho asi nezmenilo. Chlapi jeden jak druhy nosi galabii, na ktere neni poznat puvodni barva, na nohou sandaly, na hlave nezbytny sal proti slunci, nikdo nikam nespecha. Mimochodem - prakticnost galabie jsem pochopila az v momente, kdy jsem si ji oblekla. Uz chapu proc cely arabsky svet tento druh obleceni nosi.. Volna, pohodla, siroka, samozrejme jich ma kazdy nekolik - od pracovnich na pole az po svatecni, to kdyz se jde do masgidu na modlitbu. Pres den venku skoro nikdo neni, odpoledne se zacnou objevovat lide, prevazne muzi a deti. Muzi za praci, deti hodne nosi vodu z verejneho vodovodu, kolikrat i v igelitovych taskach, ne vsude je voda zavedena. Deti take hodne svazi na oslikach zelene krmeni pro dobytek. Do zapadu slunce se musi udelat vetsina prace. Nekde nemaji ani elektrinu, sedeli jsme na navsteve v jednom z domu pri loucich. Nejfrekventovanejsi dopravni prostredek je tu oslik, to jsou uzasne vytrvala zvirata, porad jen hykaji, ale slapou a ani moc netrucuji, aspon jsem takoveho zadneho nevidela. Na velke prace je velbloud. Kone jsem taky videla, ale prakticky vyuziti moc nejsou.

Vcera na odpoledne jsme sbalili na tyden a odjeli taxikem nekam, kde jsme presedli, tech prestupu bylo zase nekolik, z busu do busu, porad se nekde cekalo, vyjeli jsme od nas ve tri odpol a v 11 vecer jsme proskocili staletimi a vpadli rovnou do rusneho turistickeho zivota v Hurghade, Al Ghardaqah, jak rikaji mistni. Hassan pro nas zamluvil byt v dome, on tady pracuje, bydlime minutu od jeho prace /na midan Al Aroosa/ coz je uplne centrum Hurghady se vsemi kramky a kavarnami a hotely. Tak tady to znam....

Byt oproti tomu v hotelu v Luxoru spickovy a cisty. Jeste vecer jsme se setkali s jeho kolegou ze shopu, ktery ma za zenu slovenku, tak jsem najednou musela prehazet v hlave slovnik a po dlouhe dobe mluvila cesky a dost se mi to pletlo. Dneska jsme dlouho spali a cele odpoledne byli na plazi, byla tu nejvetsi zima, co jsem kdy zazila, vitr a v mori jsem byla jen jednou a docela zima, ale to pry je po dlouho dobe. Nicmene to opalovalo i pres mraky a tak ani nevim jak a jsem opalena. Vecer jsme chvili chodili, chvili sedeli a ted vam to vsechno pisu, protoze pres den je pry spatne internetove spojeni. Tady vubec ten zivot vladne v noci, neni nic co byste si nemohli koupit ve dve ve tri hodiny v noci.

Budeme tu tyden a dalsi prejezd bude rovnou do Luxoru na slibene predstaveni light and sound.

V kazdem pripade jsem v poradku a plna vjemu a zazitku a vecer se mi to pak honi hlavou a nekdy celou noc nespim a skladam si to vsechno co jsem si umoznila zazit. Horko je vsudypritomne a hreje to jako kozisek kolem celeho tela a kdyz je co pit, tak se to da zvladnout. Telo nesmi dehydratovat, je uzasne, jak se da prezit s lahvi coca coly..... uplne staci.

A pry vam v Praze prsi a je zima? tak to je mi fakt lito.................

Mejte se vsichni moc a moc hezky, z Egypta mnoha tvari vuni chuti a pribehu vas zdravi BERA