O detech v Egypte, cerven 2008
Koncem minuleho tydne mi Hassan oznamil, ze mu volali z domova a ze jeho mala sestra Jasmin jde ten vecer na obrizku..... tak to jsem zustala docela v soku. Predne - detem tady v Egypte prave zacaly prazdniny. A tahle informace me docela rozhodila.
Par detailu na uvod: jeho rodina bydli v hornim Egypte, nekolik desitek kilometru pres Luxorem, ve vesnici, kterou byste na mape nenasli, maximalne tak Nag Hamadi, coz je nejblizsi vetsi lokalita. Je to opravdu misto, kde se zije jako pres stovkami let, jen velbloudi, lany poli s cukrovou trtinou, nekde ani ta elektrina, prosty zivot tech nejprostsich lidi.
Dala jsem se s nim na tohle tema do reci. Vim totiz, a to uz tak tri roky, ze zenska, ci divci obrizka, je v Egypte zakonem zakazana. Tak jsem nemohla pochopit, jak ji to muzou udelat. Rekl mi, ze to je tradice, ze to tak je, a prestoze se vi, ze je to zakazane, delaji to tak stale. Dela se to nejen ve vesnicich, ale i ve velkych mestech, i v Kahire, asi nejak pokoutne si myslim, ne oficialne ve statnich nemocnicich. Ze pry zna holku, ktere to delali az v 16 letech, jak na ni mohli zapomenou teda mi nejde do hlavy, nicmene ta divka mela pred svatbou a bylo nemyslitelne, aby tuto zalezitost nemela za sebou. Tak to bylo neco, co se mnou vnitrne cloumalo, ale nemohla jsem nic rikat, nic obhajovat. Nemelo cenu diskutovat. Vesnice Elshokefy je natolik moc horni Egypt, aby to mohlo byt jinak. Ptala jsem se na podminky, tak se to pry dela mistnim znecitlivenim a muze pak jit domu. No reknu vam - dekuju pekne, ale nechci...... Rekli ji ze pujde k doktorovi a neco ji uriznou............
Cely vecer jsem nestala za nic. Vecer mel pak telefonat, ze uz to ma za sebou a ze je doma. Pozor, to bylo nekdy kolem pulnoci, a delali ji to v deset vecer. Musela jsem na ni moc myslet a v hlave srovnavat ty nesmirne rozdily, ktere deli nasi a tady zdejsi kulturu a tradice. Tu nemocnici jsem si radsi nepredstavovala......
Druhy den s Jasminou telefonoval, ze pry az do rana plakala, ale ted ze uz je to dobry. No a za par dni mi rekl, ze chce za nama prijet do Hurghady, a ze s ni prijedou i dva starsi braskove,
Nalozil je do mikrobusu jeden z jejich pribuznych, co dela ridice, takze dojely samy, jen jsme je tady vyzvedli nekde v meste. Opravdu jsem byla zvedava na to dite. Holcicka nejevila znamky zadneho psychickeho utrpeni, to byl muj prvni dojem z ni... mela radost ze shledani, kluci taky, byli unaveni z cesty, to bylo vsechno. Druhy den jsme sli k mori, hrala si, cachtala se a vypadalo to, ze snad tu neprijemnost rychle zapomnela.
Ne tak ja. Je to vec pro nas desiva a nepochopitelna a snad jen diky dobremu doktorovi je v poradku a neni znetvorena, jako se to deje v jinych statech, daleko jizneji, nez je Egypt. Jako jedina zenska v nasem byte jsem dostala totiz za ukol zkontrolovat, jestli to nema nejak zanicene ci nejaky problem. Byla to hodne citliva vec, preci jen nejsem jeji maminka. Byla moc zlata, pochopila, o co jde a spolecne jsme se dohodly, ze je vsechno v poradku. Mozna o tom premyslim vic, nez je potreba. Tady je to bezna vec, co bezna, nutna. Spolecensky nutna.
Dneska jsme zase vyjeli kousek za Hurghadu do te modernejsi casti, kde je vic klidu a mista a vzali jsme mic, co jsem klukum privezla a chvili si tam kopali na te rozzarene promenade. Kdyz jsme odpocivali, primotal se k nam kluk, maly mistni prodavac papyrusu. Dal se do reci s Hassanem, nabizel nam, jestli nechceme koupit, tak jsem poslouchala, jak tam licituje s cenama v dolarech a eurech. Evidentne v tom mel prehled. Hassan se smal, rekl mi, ze vec v cene 2 egp nabizi za 5 dolaru a ocekava 1 dolar. Pak si ten zhruba 12lety kluk rekl o cigaretu. Hassan mu ji bez oka mrknuti podal, kluk strcil do pusy a zapalil si. Slukoval to jako stary kurak a ja opet nestacila zpracovavat. Postava ditete, chovani dospeleho chlapa.
Cestou domu autobusem jsem se na to ptala. Hassan mi rekl, ze se ho ptal, odkud je. A ze pry v tech mistech odkud ten kluk byl jsou velke existencni problemy, rozvodovost, malo penez. Ze spousta deti z techto mist odjizdi do center jako je Hurghada vydelavat penize pro zbytek rodiny. Ptam se - to nechodi do skoly? Pry ne. Nauci se hlavne prepocitavat eura a dolary na egypske libry, to je jedine co potrebuje. Ptala jsem se kde bydli, jak muze takhle existovat? Pry nekde na okraji Hurghady v nejakych polorozpadlych domech tyhle deti ziji, majiteli domu zaplati krabickou cigaret na cely mesic. A penize, co vydela, posila pry domu postou. Ptala jsem se, co je kdyz ho kontroluje policista,chodi tam i v civilu, nas samotne jeden takovy kontroloval. Pry ho odvezou na policii, zeptaji se ho na jmeno, on rekne Mohammed. Tak se tu jmenuje totiz kazdy druhy. Jak se jmenuje mama - nevim. Tata - nemam. Tak si ho tam dva dny nechaji, daji mu najist napit a zase ho pusti. Musi ho pustit, co by tam s nim asi delali...... Kdyzpak videl, ze naproti jde skupinka dobre vyhlizejicich turistu, jeste se nas zeptal, jestli nemame hasis, a jelikoz nemeli, mavnul rukou a bezel za snad lepsim vydelkem.
I tohle je Egypt - do oci bijici extremy, nekdy veci, ktere se bezny turista nikdy nema sanci dozvedet. At tak ci tak, vzdycky tady rano to obrovske slunce vyjde a zacne novy den.
Z Egypta starodavnych tradic a pracujicich deti zdravi BERA
