Arabské písmo

 Arabské písmo je stejně jako řecké nebo hebrejské založeno na fénickém. Na rozdíl od latinky má množství ligatur. Nemá sice velká a malá písmena, ale zato většina písmen má 4 podoby: pro výskyt na počátku slova, uprostřed, na konci nebo samostatně. Stejně jako hebrejština se píše zprava doleva a nezaznamenává krátké samohlásky. Přejatá cizí slova se často píší s dlouhými samohláskami jen proto, aby byla naznačena jejich výslovnost, kterou jinak u arabských slov Arab pozná z kontextu.

Arabské písmo se šířilo spolu s islámem a přijaly ho i další jazyky, s arabštinou zcela nepříbuzné: perština, paštština, balúčština, urdština, ujgurština, některé texty psané v staré albánštině aj. Pro tyto jazyky se v písmu objevily další znaky, které arabština nevyužívá, např. P, Č, V, ale i krátké samohlásky, protože jejich vynechávání v nesemitských jazycích působí mnohem větší problémy. Některé jazyky (např. turečtina či kazaština) později vyměnily arabské písmo za latinku nebo cyrilici.

Základní znaky používané pro arabštinu v osamoceném tvaru jsou následující. (Pořadí znaků není v tabulce znázorněno arabsky zprava doleva, ale evropsky zleva doprava.)

V Unicode jsou arabská písmena od U+060C do U+06F9 a od U+FB56 do U+FEFC.