Arabština
Arabština je třetí nejrozšířenější jazyk na světě, mluví jím přes 300 milionů lidí. Je úředním jazykem ve 27 zemích. Je jedním ze šesti úředních jazyků OSN.
|
Arabština (العربية, Al-carabiyâ)
|
|||
|
Rozšíření: |
Afghánistán, Alžírsko, Bahrajn, Čad, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Irák, Írán, Izrael, Jemen, Jordánsko, Kamerun, Katar, Keňa, Komory, Kuvajt, Kypr, Libanon, Libye, Mali, Maroko, Mauretánie, Niger, Nigérie, Omán, Pásmo Gazy, Saúdská Arábie, Somálsko, Spojené arabské emiráty, Súdán, Sýrie, Tadžikistán, Tanzanie, Tunisko, Turecko, Uzbekistán, Západní břeh Jordánu |
||
|
Počet mluvčích: |
|
||
|
Klasifikace: |
|||
|
Písmo: |
|||
|
Postavení |
|||
|
Regulátor: |
jazyk Koránu |
||
|
Úřední jazyk: |
Alžírsko, Bahrajn, Čad, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Irák, Izrael, Jemen, Jordánsko, Katar, Komory, Kuvajt, Libanon, Libye, Mali, Maroko, Mauretánie, Omán, Palestina, Saúdská Arábie, Somálsko, Spojené arabské emiráty, Súdán, Sýrie, Tunisko, Západní břeh Jordánu; jeden ze 6 jazyků OSN |
||
|
Kódy |
|||
|
ISO 639-1: |
ar |
||
|
ISO 639-2: |
|
||
|
SIL: |
|||
|
|
|||
|
|
|||
Arabština je semitský jazyk. Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky (např. egyptskou, syrskou, iráckou, marockou hovorovou arabštinou). Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka Koránu, ale aktivně ji ovládají pouze vzdělanci. V jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence, jaké odpoutaly románské jazyky od kdysi jednotné latiny. Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v malé míře projevují v psané formě jazyka, a to přestože někteří spisovatelé píší v regionálních variantách. Důvodů je několik - arabské písmo nezachytí změny v krátkých samohláskách, pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis (např. znak ج, běžně přepisovaný jako J a čtený [dž], se v Egyptě vyslovuje [g], ale píše se pořád stejně).
Obsah
Historie
Nejstarší nápisy pocházejí ze 4. století. Klasická arabština je dochována ve staroarabské poezii (6. - 7. století) a v Koránu (7. století). Od 8. století dochází k upevnění gramatických pravidel. Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území, používali ji i příslušníci jiných národů, kteří od Arabů přejali islám (Turci, Peršané aj.). Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.) Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké.
Gramatika
Arabština je flexivní jazyk, což znamená, že ohýbá slova pomocí předpon, přípon a zejména změnami uvnitř kmene, v indoevropských jazycích nepříliš obvyklými:
- kitáb = kniha, kutub = knihy
- rasala = poslal, ursila = byl poslán
- kabír = velký, akbar = větší
Časy má arabština pouze dva (nedokončený a dokončený) a má 3 pády (první, druhý a čtvrtý).
Ukázka časování:
askun (bydlím) taskun (bydlíš - muži) taskuni (bydlíš - ženě) yaskun (bydlí - on) taskun (bydlí - ona)
V arabštině se rozlišují dva rody - mužský a ženský. Rodově se mohou lišit podstatná i přídavná jména. Například "jameel" znamená hezký, když přidáme koncovku -a "jameela" znamená to hezká.
Abeceda a výslovnost
Arabština používá řadu hlásek, které se v češtině, ani žádném jiném evropském jazyce nevyskytují. Používá např. emfatické souhlásky t, d, z, s (které mají i svůj neemfatický protějšek). Tyto souhlásky se vyslovují s tzv. emfatickým důrazem - jazyk je při nich lžícovitě prohnut směrem dolů, podobně jako při ruském tvrdém "l". Dále má například písmeno aén, které je asi nejobtížnějším zvukem v arabštině. Jednoduše se mu říká hrdelní "a" - vyslovuje se v zadní části dutiny ústní, někdy až v hrdle. Zvláštností ve výslovnosti je určitě také hamza, neboli hlasový předraz, který se může vyskytovat jak na začátku či uprostřed slova, tak na jeho konci! Výslovnost se může lišit mezi jednotlivými zeměmi - např. v Maroku se říká "žamíl" (=krásný), zatímco v Egyptě "gamíl" a spisovně je to "džamíl".
Písmo se ani trochu nepodobá českému. Píše se zprava doleva a zpravidla se nepíší krátké samohlásky. Ve spisovné arabštině se vyskytují samohlásky tři: a, i, u (+ jejich dlouhé varianty). Podoba písmen se liší dle jejich postavení ve slově. Další zvláštností na písmu je to, že nerozlišují malá ani velká písmena, dokonce ani tiskací či psací písmo.
Všeobecná deklarace lidských práv
|
arabsky |
يولد جميع الناس أحرارًا متساوين في الكرامة والحقوق. وقد وهبوا عقلاً وضميرًا وعليهم أن يعامل بعضهم بعضًا بروح الإخاء. |
|
přepis |
ywld jmíc al-nás ahhrárˇá mtsáwín fí al-krámâ walhhqúq. wqd whbwá cqlᡠwddmírˇá wclyhm an ycáml bcddhm bcddˇá brúh al-ukhá'. |
|
doslovně |
تَوَلُّد = tawalud = genesis, generation جَمِيع = jamí'a = everybody إِخَاء = 'ukhá'a = fraternity |
|
česky |
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |
Anketa
Když se řekne arabština....
Kontakt
Vyhledávání
